Editace genů zdraví neškodí aneb Už jste slyšeli o CRISPR?

03.12.2019 Jana Čiháková

Vyšší nutriční hodnota plodin i lepší ekonomika. To jsou ve zkratce hlavní přínosy editace genů. Bezesporu jde o přelom v zemědělství i potravinářství. Mnozí se k tomu ale staví odmítavě, a to dost radikálně. Jako by šlo o něco nebezpečného. Pravda je ale právě na opačné straně.

Technologie nazývané souborně CRISPR (Clustered Regularly Interspaced Short Palindromic Repeats) pracují s krátkými úseky DNA, které je možné vyměnit, vypnout, opravit a tedy takzvaně „editovat“. Ačkoli se přitom tyto technologie v praxi používají v širším měřítku už od roku 2012, veřejnosti o nich moc známo není. Výsledkem pak je, že je editace genů ztotožňována s geneticky modifikovanými organismy (GMO), ačkoli rozdíl mezi CRISPR a GMO je docela zásadní.

Zatímco v případě GMO se dosahuje změn vlastností příslušného organismu vnosem cizího genu do jeho genetické informace, v případě CRISPR se změn dosahuje úpravou genů přímo v genetické informaci upravované plodiny, ale třeba i zvířat, například myší. To fakticky znamená, že jde o mnohem přirozenější proces. Proto by také měla být editace genu pro veřejnost i odpůrce biotechnologií přijatelnější…a také praktická – na rozdíl od klasických šlechtitelských metod, kdy se v zásadě sází na náhodu a proces podpory žádoucích změn vlastností trvá dlouho, je editace genů rychlá a zcela pod kontrolou.

Není se čeho bát

Jsme-li u modifikací, pak je možná vhodné připomenout, že žádná ze současných kulturních (potravinářských) plodin nemá svou původní, nezkreslenou genetickou informaci. Ke změnám přitom docházelo a dochází spontánní mutací v průběhu šlechtění a pěstování, samovolným křížením nebo mezidruhovým křížením, což se vše odehrává i bez zásahu člověka. Kromě toho ale člověk šlechtí plodiny, ale i hospodářská zvířata cíleně, přičemž jednou z cest je i ozařování (radiační mutageneze), při kterém ale vznikají nepředvídatelné změny v DNA s rizikem, že se tyto změny negativně projeví za několik generací takto vyšlechtěných organismů. Jinými slovy: představa, že GMO nebo CRISPR je něco zcela neobvyklého, nepřirozeného a rizikového, je velmi mylná – rozdíl od přirozených procesů spočívá pouze v jejich urychlení a poklesu rizik slepých šlechtitelských uliček prakticky na nulu. Editace genů tak netřeba se bát, ale naopak jí z důvodů uvedených v úvodu podporovat.

Chce to osvětu

Osvěta je nutná na úrovni celé Evropské unie. Ta totiž i díky loňskému rozhodnutí Soudního dvora hodlá produkty vzniklé editací genů regulovat stejným způsobem, jako GMO, což je neodborný a i podle našich vědců nebezpečný postoj především pro evropské zemědělství. Kromě toho, že by výsledkem byl odliv inovací a investic do výzkumu editace genů mimo EU, by byl také výsledkem pokles konkurenceschopnosti evropského zemědělství vůči třetím zemím. „Získání odrůd zemědělských plodin přizpůsobených podmínkám měnícího se klimatu, odolných vůči chorobám a škůdcům, s vyšším výnosem a zlepšenou kvalitou není možné bez aplikace nových technik šlechtění. Bez takových odrůd pak nelze v budoucnu zajistit dostatek potravin pro rostoucí světovou populaci, aniž by bylo životní prostředí extrémně poškozováno pesticidy a vysokými dávkami umělých hnojiv s následným ohrožením zdraví obyvatel planety," argumentují výzkumníci. Podle nich neobsahují organismy získané cíleným editováním genomu cizí geny, takže by měly podléhat stejným legislativním pravidlům jako rostliny šlechtěné tradičním postupem.