Paleodieta a vše, co byste měli zvážit, než se do ní pustíte

12.06.2020 Jana Čiháková

Dieta jeskynních lidí, paleo, primální dieta, anebo také dieta doby kamenné, která byla v minulosti jedinou možností člověka přežít, dnes prožívá renesanci.

Paleolit, označení nejdelšího období lidských, byl dobou s neznalostí zemědělství, kdy hlavním způsobem získávání potravy byl lov a sběr. Filozofie paleo diety je v podstatě velmi jednoduchá a pro mnohé z nás lákavá. Jídelníček paleodiety je založen na mase (zejména syrovém), lovili se ptáci, koně, jeleni, lesní sloni, bizoni a jiní tuři, ryby a mořské plody. Dále se naši předkové živili zrny, kořínky, plody, ořechy a semínky, ale také vejci, hmyzem a malými plazi.

Návrat do minulosti?

Proč se nyní, v jednadvacátém století, vracet do minulosti? Důvody jsou různé. Zastánci tohoto stravovacího režimu  tvrdí, že lidské trávení není ještě evolučně přizpůsobené na produkty současného zemědělství. V praxi to znamená, že bychom měli z jídelníčku vyloučit vše, co se objevilo se vznikem a rozvojem zemědělství a chovem domácích zvířat. Pro lepší představu jsou v této „dietě“ zakázané luštěniny a obiloviny (tedy i pečivo, těstoviny, rýže, atd.), mléko a mléčné výrobky, cukr a veškeré sladkosti, olej, alkohol, káva i čaj, brambory a další lilkovité druhy zeleniny (rajčata, papriky a lilek).

Co na to současná věda, respektive nutriční terapeut? Musíme si uvědomit, že za dobu existence člověka (během staletí a tisíciletí) se změnily životní podmínky, a to zřetelně. Přestože se náš genom takřka nemění, k jistým změnám dochází - už jen při srovnání anatomie člověka před milionem let a nyní nacházíme rozdíly. Proto na argumenty zastánců paleodiety typu: „Naše tělo není schopno strávit škrob“ je možno se zamyslet: Ale co ptyalin v ústech a pankreatická amyláza? To jsou přece enzymy štěpící sacharidy na glukózu, a ta je výhradním palivem pro mozek, červené krvinky a buňky sítnice a  také dobrým substrátem pro svaly, játra a další orgány. Sacharidy tedy strávit umíme. Tak proč je v jídelníčku striktně omezovat, když víme, že obilné i jiné kaše byly přirozenou stravou lidstva stovky let a tvoří základ aktuálních výživových doporučení i nyní? Dle zásad správné výživy vyřazení této skupiny dlouhodobě správné a žádoucí není. Mléko a mléčné výrobky přišly do našeho jídelníčku až s „člověkem-zemědělcem“ a přinesly s sebou úpravu střevní mikroflóry, dostatečný příjem vápníku a vitaminu D, což je pro naše zdraví prospěšné.

Syrové ano, ale...

Určitým pozitivem paleodiety je snaha jist stravu co nejpřirozenější, minimálně technologicky opracovanou, bez „éček“, takřka syrovou. Dalším plusem je vysoká pohybová aktivita a v neposlední řadě dostatečný příjem ryb, ovoce a zeleniny (ačkoli některé druhy zeleniny jsou lépe stravitelné po tepelné úpravě), omezení sladkostí a alkoholu.

Na mysli bychom ale měli mít, že některé pokrmy - zejména maso - patří bez řádné tepelné úpravy k pokrmům rizikovým. Nebezpečí syrového či nedostatečně tepelně upraveného masačíhá v alimentárních onemocněních, jak mikrobiálních (salmonelóza, kampylobakterióza a listerióza), tak parazitárních (tasemnice, trichinelóza). Co se týká trávení syrového masa, zde je prostor pro polemiku.

Některé zdroje uvádí, že je tráveno stejně účinně jako maso tepelně upravené, jiné uvádějí horší stravitelnost masa syrového. Problémem může být i nevhodné složení tuků. Živočišné tuky (s výjimkou ryb) obsahují převážně nasycené mastné kyseliny, které jsou největším nepřítelem našeho kardiovaskulárního systému.

Dočasné zhubnutí

A co zhubnutí, chápeme-li v tomto spojení pomoc při boji s kily? Redukce hmotnosti díky paleodietě zpravidla docíleno je, zejména při dostatku pohybu. Otázkou je, na jak dlouho a za jakých podmínek.

Co se děje v organismu při minimálním přísunu sacharidů? Jako v obdobných dietách, které jsou založeny na upřednostnění bílkovin (u paleodiety jsou hlavním zdrojem energie proteiny spolu s tuky) si díky nízkému přívodu sacharidů umíme glukózu vytvořit ze svalového a jaterního glykogenu. Nutno podotknout, že glykogen na sebe váže velké množství vody, které se při jeho odbourávání zbavujeme také. Výsledkem je tedy nejen snížení hmotnosti v krátké době, ale i pěkně vyrýsování postavy, čehož s úspěchem využívají kulturisti při tzv. „sacharidovém cyklování. Je tedy jasné, že pokud se po období s minimem sacharidů vrátíme ke klasickému jídelníčku, depozitum glykogenu se obnoví, voda je natažena zpět - tedy právě ty shozené kilogramy.

A co argumenty typu: paleolitičtí lidé neznali cukrovku, hypertenzi a nemoci srdce, rakovinu, obezitu atd.? Budeme tedy při této dietě prospívat a budeme zdraví? Pravdou je, že například obezita a cukrovka při této dietě s dostatkem fyzické aktivity a občasnou hladovkou hrozily jen výjimečně. Musíme si ale uvědomit, že člověk doby kamenné se dožíval asi 30 až 35 let, přičemž nejčastější příčinou smrti byly infekce, hlad a úrazy. Chronická degenerativní onemocnění tedy pravděpodobně neměla dostatek času se projevit.

Paleo - staronový hit

Paleodieta, coby staronový hit v oblasti životního stylu, se na první pohled může jevit sympaticky, je svojí myšlenkou  logickou záležitostí. Může být osvobozující – nehlídá pravidelnost a porce jídel, nepočítá kilokalorie ani kilojouly.

V podstatě můžeme jíst, když máme hlad, což je zpravidla jednou nebo dvakrát denně. Tatarský biftek se zeleninou a pohár z lesního ovoce zní lákavě, nemyslíte? Není proto divu, že paleodieta si sympatie získává.

Základní živiny však při tomto způsobu stravování nejsou vyvážené, doporučené denní dávky všech minerálních látek a vitaminů nemusí být dostatečné, strava není pestrá. Konzumace syrového masa navíc představuje rizika uvedená výše. Pro vyřazení luštěnin, mléka, mléčných výrobků, brambor a dalších potravin, které pro zdravého člověka nepředstavují nebezpečí, tuto dietu nelze považovat za správnou.

Srovnává se takřka nesrovnatelné. Člověk doby kamenné se dožíval podstatně nižšího věku, stavba jeho těla (svalů, kostí i gastrointestinálního traktu) byla uzpůsobena životním podmínkám, ve kterých žil. Pohybové aktivity měli tehdejší lidé podstatně více, než máme dnes. Dokážete si představit denně ujít více než 15 kilometrů, běhat při lovu nebo utíkat před predátory? Faktem totiž je, že paleolit nebyl pouze o popisované stravě, ale především o fyzické aktivitě, která byla v souladu s příjmem potravy. Na druhou stranu symbolem hojnosti a plodnosti pocházejícím právě z doby mladšího paleolitu byla věstonická venuše, což se dnešnímu ideálu krásy moc nepodobá, nebo ano?