Poznáte český česnek? Teď už ano...

27.11.2020 Jana Čiháková

Nic není jako dřív a o česneku to platí dvojnásob. Česnečka z něj má daleko do té, co vařívala babička, a jeho chuti i vůni chybí potřebná intenzita. To proto, že tradiční českou plodinu z podstatné části nahradily levnější zahraniční odrůdy. Jak se stalo, že jsme se z původně česnekové velmoci stali zemí plné nekvalitních čínských a španělských variant?

Mnohými zatracovaný pro své nezaměnitelné aroma, v každém případě však vyzdvihovaný díky nezanedbatelným dopadům na naše zdraví. Řeč je o česneku, fenomenální potravině s mnoha pozitivními účinky na kondici lidského organismu. Omluvíte-li nepříliš vábný dech, který zůstává jako „hmatatelný“ důkaz jeho konzumace, nebudou vám stačit prsty jedné ruky k tomu, abyste spočítali všechny jeho světlé stránky zejména v souvislosti s preventivními účinky na zdraví.  

Afrodiziakum i výživa vojáků

Česnek kuchyňský s největší pravděpodobností pochází ze střední Asie – za jeho domovinu bývá považováno Mongolsko a Kyrgyzské stepi. Odtud se následně dostal do Číny. Hojně jej pěstovali také ve starověkém Egyptě – tady byl česnek považován za účinné afrodiziakum. Řekové s Římany mu připisovali silně ozdravný efekt, včetně řešení problémů s impotencí. Posilovali jím také své vojáky, aby je udrželi v lepší kondici během válečných výprav. Starobylé herbáře zase česnek - pro jeho dráždivé účinky zvyšující sexuální apetit - nedoporučovaly těm, kteří se rozhodli pro askezi. Plodinu lze mimo jiné označit i za oblíbené koření Židů, protože právě v židovské kuchyni má své nezaměnitelné místo.

Doma je v Asii, přesto…

Domovinou česneku je sice Asie, nicméně síla a nutriční hodnoty plodiny z východu se mohou s kvalitou českých odrůd jen sotva srovnávat. K naší velké škodě se však právě asijské varianty dnes běžně prodávají a sehnat kvalitní česnek od lokálních dodavatelů může být někdy trochu oříšek.

Česko bývalo česnekovou velmocí a kvalitě vyšlechtěných českých odrůd se mohl vyrovnat málokterý zahraniční konkurent. V devadesátých letech minulého století bylo našeho česneku všude dost, jen o něj tehdy nikdo moc nestál. Ne že by opadla jeho kuchyňská popularita, jen se na pultech obchodů objevil výrazně levnější a uživatelsky „pohodlnější“ česnek z dovozu obsahující až patnáct od sebe snadno oddělitelných stroužků v jedné hlavě. V rámci úspor i jisté pohodlnosti začali lidé čím dál častěji upřednostňovat nejčastější čínskou či španělskou variantu, otázka kvality se stala druhořadou. Kvalitní český česnek tak přestal být vůči levným zahraničním odrůdám konkurenceschopný.

Podle aktuálních údajů tvoří současná produkce českého česneku asi čtvrtinu z celkového množství, které se u nás ročně prodá. Náš česnek je sice o poznání dražší než například čínský, nicméně spotřebitel ušetří jen zdánlivě. Ani náhodou tu totiž neplatí poměr 1:1 co do síly a aromatu při dochucování pokrmů. Na co vám bude stačit jeden český stroužek, na to bude krátkých hned několik čínských, o nutričních hodnotách nemluvě.

Paradox prodej versus produkce

Poněkud paradoxní je skutečnost, že "českého česneku" se u nás prodá výrazně více, než kolik se vyprodukuje. Ing. Václav Kozák, šlechtitel českého česneku (www.cesnek.cz) k česnekovému tomu říká: „Nejčastěji se u nás za český česnek vydává česnek ze Španělska. To je i důvod, proč zájem o český česnek klesá, neboť zákazník v dobré víře nakoupí "český česnek" ze Španělska a řekne si, že má vlastně stejné chuťové vlastnosti, jako ten výrazně levnější španělský česnek v supermarketech. Netuší však, že byl podveden. Dalším problémem těchto podvodů je, že snižují cenu konzumního česneku. Český pěstitel není z několika důvodů vůbec schopen vyprodukovat česnek za stejnou cenu, jako v zahraničí. Pokud tedy má konkurovat domnělému "českému česneku", je to v posledních suchých letech velmi obtížné. Mnoho pěstitelů proto s česnekem dočista skončilo.

Ing. Kozák dále uvádí, že české odrůdy česneku jsou velmi ceněny i v zahraničí kvůli své ostrosti a ušlechtilé chuti. V konečném důsledku nejde jen o ostrost jako takovou, ale i o další chuťové vlastnosti. Čeští šlechtitelé se snaží produkovat odrůdy, které jsou bez dalších pachutí či nežádoucích příchutí. Mnoho spotřebitelů si např. u francouzských odrůd, které jsou v ČR velkopěstiteli často pěstovány, stěžují na nepříjemnou zemitou chuť. Velmi výrazná pachuť je též u tzv. ruských česneků.

Zaostřeno na česnek

Jak uvádí tiskový mluvčí SZPI Mgr. Pavel Kopřiva, na kontroly česneku se pravidelně a se zvýšenou pozorností zaměřuje právě Státní zemědělská a potravinářská inspekce, protože česnek je komoditou, u které hrozí, že vysoká poptávka spotřebitelů po česneku bude uspokojována česnekem ze zahraničí, který by mohl - pro zvýšení atraktivity - být označován jako česnek původem z České republiky. Při kontrolách je SZPI limitována možnostmi vyplývajícími jak z platné legislativy stanovující požadavky na česnek, tak z dostupných laboratorních metod, kterými by bylo možné prokázat odrůdovou pravost nebo geografický původ česneku.

„Česnek patří k zelenině, na kterou se vztahují požadavky uvedené v nařízení Komise (EU) č. 543/2011 ve všeobecné obchodní normě a z té vyplývá, že jediným povinným údajem v případě označování česneku je uvedení země původu. Všechny další údaje, včetně deklarace odrůdy jsou nepovinné, resp. nejsou vyžadovány právními předpisy. Česnek vypěstovaný u nás musí být označen zemí původu Česká republika.

Česnek z dovozu se označí zemí původu, kde byl vypěstován. Jiné možnosti jsou nepřípustné. Při kontrole je nutné prokázat pravdivost deklarovaného údaje o zemi původu. Označení země původu je zároveň hlavním ukazatelem, kterým se mohou spotřebitelé řídit při koupi,“ uvádí Mgr. Pavel Kopřiva. „SZPI zjišťuje klamání, kdy je česnek označen nesprávným názvem odrůdy.  Analytickou metodou jsou porovnávány vybrané úseky genu odebraného vzorku česneku s úseky genu se sekvencí deklarované odrůdy. V případě nevyhovujícího zjištění, tedy uvedením klamavého názvu odrůdy, je porušeno ustanovení o označování potraviny dle nařízení (EU) č.1169/2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Geografický původ česneku však není možné akreditovanou laboratorní metodu prokázat,“ dodává Mgr. Kopřiva.

Pro zajímavost informace o kontrolách česneku Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí v roce 2019 a 2020 (k 30. 9.) V roce 2019 bylo u 12 vzorků česneku konstatováno porušení právních předpisů. Jednalo se v 6 případech o nedodržení minimálních požadavků na jakost a u 6 vzorků neoznačení země původu. V roce 2020 bylo doposud 8 nevyhovujících vzorků česneku, kdy se u 4 vzorků jednalo o nejakostní zeleninu a u dalších 4 vzorků nebyla označena země původu v souladu s požadavky obchodní normy. V případě zjištěných nedostatků je s kontrolovanými osobami zahájeno správní řízení.