PLATBY POUZE V HOTOVOSTI: NENECHTE SE UTÁHNOUT NA VAŘENOU NUDLI

14.11.2023 Jana Čiháková

„Bez peněz do hospody nelez,“ říkávalo se dříve s notnou dávkou humoru. Dnes už ale taková věta nabývá reálných obrysů. Stále více podniků se totiž ve století, pro které je typický zejména technologický pokrok, vrací ke starému dobrému šustění bankovek.

Na bezhotovostní platby je optikou 21. století pohlíženo jako na samozřejmost. Ostatně jen během let 2019 až 2022 se počet podniků, které byly připraveny na karetní transakce, zvednul ze čtyřiceti na osmdesát procent. Rok 2023 jakoby nás však vrátil do porevoluční éry. Letošní sezónu bylo téměř nemožné zaplatit kartou v kempech, na festivalech a koneckonců ani v podstatném množství restaurací a zahrádek. Nic proti snaze některých provozovatelů maximalizovat zisky, o které přišli během pandemie a stále přicházejí vlivem okolností způsobených válečným konfliktem na Ukrajině, nicméně ze spotřebitelského hlediska jde o nevítaný až omezující trend.

V RUKOU OBCHODNÍKŮ

Ačkoli je výsada některých provozů přijímat platby pouze v hotovosti hlasitě kritizována, faktem zůstává, že povinnost přijímat bezhotovostní platby podnikům nikdo neukládá, ani uložit nemůže. Rozhodnutí je tak svobodnou volbou majitelů nebo provozovatelů. Ti samozřejmě oponují řadou důvodů, proč karty nebrat, nicméně ne ve všech případech je jejich obhajoba opodstatněná. Často zmiňovaná výše transakčních poplatků za karetní operace je pochopitelná možná u malých provozoven, které se výší obratu nedostanou na přívětivé bankovní podmínky, nicméně zajetou, kvalitní restauraci či vytížený stánek s občerstvením by ztráta jednoho procenta z tržby vykolejit neměla. K zamyšlení každého je pak i další důvod - lepší cash flow. Je sice pravda, že mnoho gastropodniků své zaměstnance stále ještě vyplácí v hotovosti a je pro ně tak výhodné co největší hotovostní objem přijmout z tržeb, nicméně ani to by nemělo být důvodem ke kategorickému odpírání nejběžnějšího způsobu úhrady za zboží a služby, a tedy i omezování zákazníka, který se zde rozhodl utratit peníze. 

BANKOVKY JAKO PŘEŽITEK

Otázkou zůstává, nakolik, a hlavně komu, se bezhotovostní platby ve finále vyplatí. Zcela logický je totiž fakt, že zákazník, který není limitovaný výší aktuálního obnosu v peněžence, by měl v restauraci nechat víc peněz, a to je přínosné pro majitele podniku i za cenu odvedení manipulačního transakčního poplatku. Zákazník navíc vždy upřednostní komfortnější řešení, kterým bezhotovostní transakce jednoznačně jsou, a do podniku, který mu je umožní, se spíš vrátí, aby zde utratil finanční obnos znova. Že jde v takovém případě o win win model pro obě strany nedávno potvrdil i ředitel Českého gastronomického institutu Luboš Kastner pro Český rozhlas Plus, když řekl, že: „obchodník, který akceptuje bezhotovostní platby, má v českém průměru v gastronomii o 15 procent vyšší tržby. To znamená, že možnost akceptace karty přináší vyšší tržbu, potažmo i po odpočtu procenta, přináší i vyšší zisk.“

A própos. Kdo nosí v dnešní době běžně v peněžence peníze? Z výzkumů vyplývá, že maximální obnos u českých spotřebitelů nepřesáhne pět set korun, a to mluvíme převážně o starší generaci. Spotřebitelé do čtyřiceti let, kteří mimochodem představují významnou tržní sílu, už se neobtěžují ani s nošením karty a využívají možnosti platebních aplikací v chytrých telefonech a hodinkách.

SCHWARZ-SYSTEM

Ať už jsou tedy důvody provozovatelů restaurací jakékoli, ani v odborných kruzích se nemohou ubránit podezření, že některé podniky po zrušení elektronické evidence tržeb zkouší štěstí ve švarcsystému. Preferencemi hotovostních plateb obchodníci získávají značný manévrovací prostor – není jim totiž vidět pod ruce. Tento důvod připustil i Výkonný ředitel Českého gastronomického institutu Adam Eliáš. Podobný názor má i prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza. Hotovostní platby podle něj významně snižují možnost kontroly tržeb podnikatelů. „Je to snaha se dostat do šedé ekonomiky, aby po nich nezůstala elektronická stopa a nebyl nad nimi dohled státu,“ uvedl konkrétně pro televizi Nova. 

TRINGELT JEDINĚ HOTOVĚ

A rozmáhá se nám tu také další nešvar. V řadě podniků se spotřebitelé totiž dozví, že spropitné nelze přidat k elektronické platbě a pakliže je zákazník spokojený se servisem, má dát výhradně dýško v hotovosti, i přestože to pro jiného provozovatele a klidně hned o pár metrů vedle nepředstavuje žádný problém. Jak to tedy je?

Spropitné přidané na kartu by mělo pracovat na stejném principu jako v hotovosti a je tedy čistě na vás, jak se rozhodnete jej obsluze doručit. „Na terminálech je dokonce extra položka na spropitné. Takže technicky to není žádný problém,“ tvrdí prezident Asociace hotelů a restaurací Václav Stárek. Navíc technologický pokrok neminul ani tato zařízení. Ta modernější mladších ročníků umí dokonce přerozdělovat dýška i mezi jednotlivými členy obsluhy.

Co však může být pro personál nevyhovující a vést jej k podobnému jednání, je fakt, že spropitné je v souladu se zákonem o daních z příjmů, a tedy i předmětem daně z příjmů. V některých provozech tak může být čistý zisk pro daného číšníka o tuto daň ponížen, což se při platbě tringeltu v hotovosti stát nemůže. Pakliže je tedy zákazník spokojený, měl by vzít tento fakt v potaz a pokud možno jej zohlednit při určování výše dýška.

NÁPOVĚDA NA DVEŘÍCH

Má-li tedy pro spotřebitele existovat jednoduché vodítko, jak nenaletět a podpořit poctivou práci, pak je to volit podnik, kde jej nikdo neomezuje v tom jak a případně kolik navíc zaplatí. Restaurace, které akceptují platby kartou, mají tuto skutečnost viditelnou už ode dveří, kde by měly být vylepeny i typy karet, které přijímají. V takovém podniku by mělo být také samozřejmostí, že je ošetřen i způsob vyplácení dýšek, o které lze platbu kartou povýšit. V případě, že však máte tu možnost, není rozhodně na škodu zanechat hotovostní pozornost.