Bezlepková strava není neštěstí

24.03.2014 Jaroslav Panenka

Používá herec Roman Tomeš vaření jako vábničku při seznamování?

V seriálu Doktoři z Počátků hraje bývalého narkomana, s osudem se perou také jeho postavy z divadelního jeviště, na kterém se zapsal jako talentovaný muzikálový herec. Roman Tomeš ovšem svádí ještě jeden boj: před několika lety mu lékaři objevili celiakii, je tedy odkázaný na přísnou dietu.

 Většina žen se shoduje, že jim přijde přitažlivé, když si muž umí poradit v kuchyni. Tvoří vaření součást Vaší seznamovací strategie?

Nemůžu říct, že bych holky přímo omračoval svými výkony u plotny. Nicméně když jsem začal chodit s Míšou (Romanova životní partnerka je herečka Michaela Doubravová – pozn. red.), první dva týdny jsem se snažil jí i něco uvařit, to je pravda. Pak mi ovšem došlo, že jde o tak trochu zbytečnou snahu. Míša je totiž velice dobrá kuchařka, o několik tříd lepší než já, na což jsem z předchozích vztahů nebyl až tak zvyklý. Takže jsem svým kulinářským pokusům dával čím dál větší rozestupy, až se skoro vytratily.    

Vzpomenete si ještě, jakými pochoutkami jste se snažil Michaelu ohromit?

Jasně, tenkrát jsem si nejčastěji vařil jáhly na mnoho způsobů, různě upravené sojové maso a tak podobně.

Upřímně řečeno se ani nedivím, že se velice záhy chopila vařečky raději ona.

Ale Míše u mě moc chutnalo! Alespoň se tak tvářila a přesvědčivě to tvrdila. Nakonec ji vždycky prozradil koutek úst, který se jí během večeře několikrát nekontrolovatelně zkřivil. Díky němu jsem pojal podezření, že se z ohledů ke mně rozhodla pro milosrdnou lež.

Nutno dodat, že to v kuchyni nemáte jakožto celiak úplně jednoduché. V kolika letech jste musel začít s bezlepkovou dietou?

Podle mého názoru jsem alergický na lepek už od narození, naplno se u mě toto onemocnění projevilo po nástupu na Konzervatoř Jaroslava Ježka. Začal nám studijní zápřah, potřeboval jsem ze sebe vydávat hodně energie a mně přitom bylo čím dál tím hůř, byl jsem opravdu hodně unavený. Takže jsem ještě v prvním ročníku absolvoval všemožná vyšetření, po kterých mi diagnostikovali právě celiakii. Jako první krok jsem si tedy musel zjistit, co nově jíst můžu a co ne. 

Byl to pro vás velký šok?

Změna jídelníčku pro mě byla v prvních týdnech skutečně brutální. Byl jsem zvyklý ládovat se pečivem, koblihami, koláči, štrúdly… to všechno jsem přímo zbožňoval, a najednou jsem se ničeho z toho nesměl ani dotknout. Pamatuju si, že v tom prvotním zmatku jsem zpočátku jedl akorát kaše. Střídal jsem pohankovou s jáhlovou nebo rýžovou, než jsem se v nabídce bezlepkových pokrmů zorientoval.  

Po jak dlouhé době jste začal mít přehled?

Nejdřív jsem sedl k internetu, abych se o celiakii dozvěděl co nejvíce, potom jsem začal vyhledávat specializované obchody. První týdny si člověk navíc musí zvykat také na to, že za jídlo najednou vyndá z peněženky více peněz než dříve. Bezlepkové zboží je přeci jen dražší.

Jak se vám s celiakií žije dnes, tedy po šesti letech? 

Dneska už je to v pohodě, zvyknete si. Potraviny bez lepku seženete kromě bio krámků, prodejen se zdravou výživou či lékáren taky ve většině obchodních řetězců, sortiment supermarketů se po této stránce hodně rozrůstá a celková informovanost s ním. Navíc jsem si pořídil domácí pekárnu, takže si sám připravuju to správné pečivo.

Změnilo se vám nakupování v podrobné studování obalů zboží?

Bylo mi lékaři řečeno, že bych doopravdy neměl pozřít ani molekulu lepku, což je kolikrát dost těžké splnit. Takže ano, u dosud nevyzkoušených potravin se pouštím do luštění informací na obalech.

Přiznejte, skutečně nikdy nezhřešíte?

To víte, že zhřeším. Zrovna nedávno jsem neodolal a šel jsem si do pekárny koupit koláček. Ale celkově se stravuju rozumně podle dohodnutých pravidel. Vždyť bych podváděl sám sebe.

Jak to chodí u celiaků – přejdou na jejich stravu časem i ostatní členové rodiny?

Nevím jak v jiných domácnostech. U nás se jídlo nepřipravuje odděleně. Míša chce jíst zdravě, není jí jedno, z čeho vaří, čili bezlepkovou stravu společně se mnou zvládá. Navíc pro mě stále objevuje nové a nové recepty na slané i sladké, o nichž bych bez ní neměl ani potuchy. Ovšem čas od času samozřejmě taky dostane chuť na něco „normálního“ a mně pak nezbývá než trochu závidět. 

Zvažoval jste dlouho, zda se svěříte se svou diagnózou médiím?

Upřímně? Ani vteřinu! Přece se není za co stydět. A možná mi nebudete věřit, ale já bezlepkovou dietu už dlouho neberu jako nějaké neštěstí. Z určitého úhlu pohledu mě docela těší, že jsem byl donucený ji držet. Od té doby neznám, co je pocit těžkosti po jídle, nafouknuté břicho, zkrátka vede mě ke střídmosti. Cítím, jak se od té doby přímo vznáším.  

Rozumí si takový stravovací režim s nepravidelným životním stylem umělce?

V tom samozřejmě problém trochu je. Zvlášť v období, ve kterém jste mě právě zastihl, totiž kdy v divadle od rána zkouším, večer hraju a domů se dostanu až v noci. S celiakií si nepřipadáte dostatečně nasycený, neustále bojujete s pocitem hladu. Proto před odchodem do divadla nebo na natáčení musím myslet dopředu a jídlo si připravit. Naučíte se s tím počítat. Takže po kapsách neustále nosím nějaké bezlepkové tyčinky jako rychlou pomoc. Po takovém dni cítím večer velkou únavu a mým jediným přáním je co nejdříve padnout do postele. Ale zase se mi moje nedojedenost hodí, když v muzikálu Mauglí hraju věčně vyhládlého šakala Tabakí.

Jak se vám s omezeným jídelníčkem cestuje za hranice?

Poslední roky trávím léto zkouškami v divadle, takže jsem delší dobu neměl na pořádnou cestu do zahraničí čas. Ale vzpomínám si třeba na pár dní v Paříži, tam jsem byl po této stránce moc spokojený. Navštívil jsem restauraci Noglu, kde vaří zásadně bez glutenu, takže jsem ochutnával bezlepkové kiše, pizzy, dortíky… všechno vynikající. Nebo musím pochválit slovenské Košice, kde naše Divadlo Kalich pravidelně hostuje. V tamních restauracích běžně uvádějí na jídelních lístcích, jaké alergeny pokrm obsahuje.

Co s vámi dělají svátky obžerství, v jaké se pro mnohé mění Vánoce či Velikonoce?

Já jsem nikdy těm bezhlavým útokům na ledničku nerozuměl, bez ohledu na celiakii. U nás se svátky nenesou ve znamení přecpávání. To spíš „trpím“ na rautech po premiérách a podobných společenských akcích, když vidím všechny ty vyrovnané načančané lahůdky, na které si musím nechat zajít chuť.  

Prozraďte nám tedy, kdy budete zase „trpět“ aneb jaké premiéry jsou před Vámi.

Máme těsně před obnovenou premiérou muzikálu Mirjam Landové s hudbou Dana Landy Touha a v půlce března se vrátím k roli Rogera v americkém rockovém muzikálu Rent. Ten je pro nás všechny velkým divadelním svátkem, doufám, že se jím stane i pro diváky. Zatím mi žádná jiná postava nebyla tak blízká jako právě Roger. Vedle toho stále hraju v muzikálech Osmý světadíl, Pomáda a Mauglí. Aktuálně mě čeká konkurz na Horečku sobotní noci, to budu hodně nervózní, hlavně kvůli tanečním nárokům. Je v ní nádherné zpívání.

Jak jste daleko s připravovanou sólovou deskou?

Společně s producentem Alešem Zenklem z ní máme hotové první dva singly, snad je brzy uslyšíte z rádia. Celé album by mělo vyjít na jaře. Bude obsahovat moje vlastní písničky, některé jsou rockové, jiné šansonově ztišené. Vypsal jsem se v nich ze svých pocitů, nálad a prožitků. Už se těším, že až deska bude venku, postavím si kapelu a budeme jezdit po klubech.

Jak při těchto všech aktivitách dobíjíte energii? Tedy vedle bezlepkových tyčinek…

Poslední roky mě moc baví život, přímo ho hltám. Jsem zkrátka šťastný po mnoha stránkách. Musím zaklepat, že se mi zatím daří v profesi, která mě naplňuje, těší mě role, které hraju, hudba, kterou skládám, vztah, který máme s přítelkyní, naši psi, o které se staráme, náš byt, do kterého jsme se právě přestěhovali. Zní to divně, co?