29.03.2021 Jana Čiháková
Počítáme kalorie, zkoumáme složení výrobků, přemýšlíme nad tím, které potraviny se vhodně doplňují a které nikoliv, pídíme se po tom, zda je zelenina zdravější vařená či syrová, nemluvě o tom, jestli vynechat z jídelníčku maso a mléčné výrobky. Chceme si zkrátka udržet a posílit zdraví, na tom není nic divného.
Kate Finnovou, žijící na Rhode Islandu, sužovaly několik let chronické zažívací obtíže. Žila chaoticky, stravovala se ve stresu. Když se zažívací obtíže vystupňovaly, pokusila se změnit životní styl, především své stravovací zvyklosti. Její obtížná cesta plná pokusů a omylů, završená bohužel tragickým koncem, započala na tzv. „živé stravě“ – tímto termínem se označuje syrová rostlinná strava – čerstvé ovoce a zelenina, ořechy a semena, vše pokud možno v nejpřirozenějším stavu. Následovala řada diet, půstů, návratů k „normální“ stravě, hospitalizace v nemocnici, antidepresiva. Žádný z pokusů o uzdravení se jídlem nevyšel, nakonec se ukázalo, že její obtíže byly zcela jiného původu a měly být léčeny klasickou západní medicínou. Bohužel bylo již příliš pozdě – Kate v červnu 2003 umírá na následky srdeční zástavy. Prvotní příčinou smrti je vyhladovění organismu v důsledku poruchy příjmu potravy zvané orthorexia nervosa.
Prvním, kdo tuto poruchu definoval a v roce 1996 zavedl pojem orthorexia nervosa, byl americký alternativní lékař Steven Bratman. Sám působil původně jako kuchař a organický farmář v newyorské komunitě, kterou zpětně nazval komunitou „potravinových idealistů“. Střetávalo se zde mnoho vyhraněných názorů na to, co lidskému organismu prospívá, a pro toho, kdo připravoval jídlo, bylo obtížné uspokojit všechny nároky.
Vegetariáni, vegani, vitariáni (vyznavači „živé stravy“) a jiní. Bratman sám byl zapřísáhlým vyznavačem zdravé stravy. Byl přesvědčen, že pomocí správné skladby jídelníčku je možné vyléčit závažné civilizační choroby. Po určité době, kdy zastával tento postoj, začal mít pocit, že oddanost zdravé stravě narušuje jeho sociální život, a svůj přístup ke stravování přehodnotil. S odstupem se vyjádřil tak, že mnoho psychicky nevyvážených jedinců potkal právě v této komunitě, která podle něj provozovala tzv. kuchyňskou spiritualitu. Zkušenosti nabyté v této originální skupině lidí pak Bratman zúročil ve své lékařské praxi.
Na svých stránkách Bratman zdůrazňuje, že žádný z vyhraněných postojů k jídlu, jako je vegantství nebo vitariánství, nepovažuje za jídelní poruchu. Naopak, daleko větším problémem je nezdravá strava vedoucí k obezitě a k problémům s ní spojenými. Existuje však malá skupina lidí, pro které se posedlost zdravou stravou stane skutečným problémem, často s fatálními důsledky.
Termín orthorexia pochází z řeckého ortho, což znamená „správný“ či „věrný“. Je to tedy závislost na „čistém“ jídle. Zní to paradoxně – snaha o zdravý život může vyústit v něco nezdravého, co nazýváme poruchou. Když se však zamyslíme nad podstatou nejrůznějších závislostí, vidíme, že většina z nich (odmyslíme-li drogy) se ze své postaty vztahuje k věcem či aktivitám, které samy o sobě nejsou ani dobré ani špatné. Můžeme být závislí na práci, počítačových hrách, nakupování či na jiné osobě. To jsou věci či situace, které nelze hodnotit jako takové – práce je například dokonce činnost bohulibá – problém nastává ve chvíli, kdy se náš vztah k nim stává patologickým. I vztah ke zdravému jídlu může být nezdravý.
Podle Bratmana se tato porucha může vyvinout z nevinné touhy po upevnění zdraví či vyléčení nějakého zdravotního problému. Pacient si stanoví jídelníček, který se většinou velmi liší od toho dosavadního. K dodržování nového režimu je třeba železné vůle a mnoho energie. Pro ortoretika je to, co jí, hlavním programem dne. Většina myšlenek a konání se vztahuje k potravinám – k jejich obstarání, k otázce, zda jsou dostatečně „čisté“, k jejich přípravě a konzumaci. Tento režim vylučuje posezení v restauraci s přáteli, pracovní oběd, oslavy či jiné společenské aktivity spojené s „normálním“ jídlem. Bratman uvádí v eseji o orthorexii, že dospěl do takového stádia posedlosti zdravou stravou, že nebyl ochoten pozřít zeleninu, která byla vytažena z půdy déle než patnáct minut. Schopnost dodržovat přesně pevný režim dává ortoretikům často pocit povýšenosti nad ostatními smrtelníky, kteří se stravují nezdravě. Pocit čistoty a přirozenosti přerůstá do pseudospirituálních rozměrů a ortoretik, který celý den přežvykuje klíčky, švestičky umeboši a amarantové sušenky, má pocit, jako by den strávil službou chudým a bezdomovcům, uvádí Bratman vtipně ve své eseji. A naopak každé „uklouznutí“, každá odchylka od stanoveného plánu je provázena pocity viny označovanými jako kocovina z jídla (foodhangover).
V těchto aspektech je orthorexie podobná anorexii – i anorektika vylučuje způsob stravování ze společnosti, povznáší jej nebo naopak navozuje pocity selhání v závislosti na úspěšnosti dodržování plánu. Motivace je však odlišná. Anorektik chce primárně shodit na váze, protože je nespokojen se svým vzhledem (obecněji se sebou samým), ortoretik se chce cítit přirozeně a touží po zdraví. Anorektikovi jde o kvantitu jídla, respektive o to, aby jej bylo co nejméně, ortoretik usiluje o kvalitu. Protože je však škála možností ortoretikova stravování značně omezená, bývá – stejně jako anorektik – podvyživený a hrozí mu zdravotní komplikace.
Konzumace nízkotučných jídel a snížený příjem cukrů vede stejně jako u mentální anorexie k celé řadě zdravotních komplikací. Úbytek na váze jde ruku v ruce s chudokrevností, vypadáváním vlasů, ženy přestávají menstruovat. Nezanedbatelné není ani narušení sociálních kontaktů. Strach z nezdravého jídla uzavírá pacienty do bezpečné „čisté“ samoty nebo je odkazuje na společnost lidí, kteří jsou stejně jako on pronásledováni myšlenkou na „čisté jídlo“.
U nás tato porucha či povědomí o ní není ještě příliš rozšířené, protože alternativní proudy ve stravování jsou u nás relativně stále novinkou. Ale ani v USA, kde žila a pracovala ortorektička Kare Finnová, se lékařům nepodařilo její problém odhalit včas. Lékaři ji buď diagnostikovali mentální anorexii, nebo byli bezradní a problémy řešili antidepresivy. „Mysleli si, že mám strach z tloušťky, zatímco jediným cílem mých diet bylo vždy zůstat zdravá,“ píše Kate ve svém článku na fóru určeném alternativnímu stravování (www.beyondveg.com). I její pohnutý příběh ovlivnil Stevena Bratmana v napsání knihy Health Food Junkies (Fanatici zdravé výživy; u nás dosud nepřeložena), která se touto novou poruchou zabývá.
Čtyři až pět kladných odpovědí a více naznačují, že jídlo hraje ve vašem životě větší roli než je záhodno. Se vzrůstajícím počtem kladných odpovědí samozřejmě roste závažnost problému.
Text archiv redakce (2011), foto shutterstock
Zajděte si pro svou porci čtení o kvalitě potravin. Nové číslo koupíte v prodejnách Kaufland, Albert, Globus, Tesco a COOP, na vybraných novinových stáncích sítě Valmont a dalších, včetně vybraných poboček České pošty.