Testovali jsme sekty

22.12.2014 Mgr. Jana Uhlířová

Když ochutnáte pravé šampaňské, je to prý, jako kdybyste pili hvězdy. My v redakci jsme zůstali raději na zemi a vrhli se na ochutnávání sektů.

U šesti vzorků běžně dostupných v obchodech jsme v rámci redakčního testování hodnotili jejich perlivost, pitelnost, vůni a samozřejmě chuť.  

S nákupem sektu není radno otálet, je to totiž host, který se doma potřebuje trochu rozkoukat. Většinou pěnivému nápoji postačí dva až tři dny na to, aby „se uklidnil“ při teplotě 6 až 8 °C a vydal ze sebe to nejlepší. Jedním z běžných nešvarů při podávání šumivého moku je, že jej podáváme podchlazený. Správně by se měl podávat sekt při teplotě 3 až 5 °C, což jsme bez problémů dodrželi. Ovšem čím starší šampaňské je, tím bychom jej měli servírovat při vyšší teplotě. Velmi stará šampaňská vína se dokonce mohou podávat při teplotě sklepa, tzn. asi při 14 °C. Ale to už jsme zabrousili do nóbl kategorie.

Kdo nejlépe vypěnil?

Dalším spotřebitelským „hříchem“ je otevírání šumivého vína typickým vystřelením zátky. Správně by se ale mělo víno otevřít pozvolným otáčivým pohybem a lahev by měla vydat „vzdech roztoužené ženy“ nebo také, s dopuštěním, „andělský prd“. Z testovaných vzorků nás líbezným „prdem anděla“ potěšil jen jeden.

Další ošidnou záležitostí je podávání sektu. Zatímco jedni přísahají na vysoké štíhlé sklenice, tzv. flétny, ve kterých víno krásně a dlouze perlí, jiní upřednostňují sklenice širší. Ať tak či tak, neměli bychom sklenice plnit bohatě po okraj, nápoj postačí dolít do dvou třetin. A pozor – sekt se může dolévat. Láhev přitom průběžně chladíme v nádobě s ledem bez přístupu světla, na škodu je i světlo umělé. Polovina vzorků v našem testu však k dolévání opravdu nelákala…   

Těšili jsme se na jemné a dráždivé bublinky, ale žádná extra bublinková estráda se nekonala. Přitom právě dlouhé perlení a drobné bublinky oxidu uhličitého jsou známkou kvality sektu. Bublinky jsou navíc trochu ošidné – moc jich je na obtíž a málo je zklamání. Kromě dvou vítězných vzorků to s pěnivostí moc slavné nebylo a jen málokteré víno příjemně perlilo ve sklence i na jazyku. Pro perlení je důležité neumývat sklenky na sekt v myčce ani čisticími prostředky. Mýt by se měly pouze studenou vodou a utírat lněnou utěrkou.

Slzy Doma Pérignona

Na vínu se samozřejmě se nejvíce cení jeho buket – pro mě to vždy bylo ono nedefinovatelné „je ne sais quoi“, které vínu dodává šmrnc, odborně řečeno je to „ charakteristické aroma a příchuť“. Příchutě vzorků se pohybovaly od příjemné klasiky, kterou s trochou nadsázky řečeno známe od dětství, přes jemné a pitelné vzorky až po sekty na opačném konci hodnocení, které připomínaly obyčejné, nepříliš kvalitní víno jak vůní, tak chutí. Dom Pérignon by zaplakal. Místo očekávané lehkosti bytí a pití nás zaskočila jejich příliš sladká chuť a občas i nečekané vůně a dochutě, které neměly se slibovaným ovocným aroma, jedinečnou harmonií a příjemným buketem nic společného.

Jak vybrat sekt?

Pokud oblíbený sekt nemáte a hodláte vyzkoušet něco nového, čtěte při nákupu pečlivě etikety, všímejte si označení a země původu. Dobrý sekt by neměl stát pod 100 Kč. I kvalita těchto produktů je samozřejmě pod dozorem Státní zemědělské a potravinářské inspekce a nejčastějšími prohřešky, které se při kontrole objeví, jsou nepříjemná chuť a vůně, mléčné kvašení, chyby na etiketách, příliš velké množství kyseliny citronové nebo příliš natlakované lahve. Dlužno ovšem dodat, že se většinou jedná o šumivá vína ze zahraničí a české sekty si standardně drží dobrou kvalitu.  

Výsledky: