Sklizeň probíhá každoročně v období mezi měsíci září a říjnem v závislosti na regionu a hlavně na tom, zda se sbírají olivy zelené (tzv. brzký sběr), nebo olivy černé (pozdní sběr). Běžnou metodou bylo rozprostření sítí nebo pláten kolem stromu tak, aby při třesením olivy popadaly. Tato metoda nezaručuje výrobu extra kvalitního oleje vzhledem k tomu, že třesením současně opadává jak zralé, tak i nezralé ovoce. Dále dochází i k poškození větví, čímž bývá ohrožena plodnost stromu pro příští rok. Dnes se přístup k darům přírody a způsobu sklizně mění. Vyzkoušenou metodou je ruční sběr při použití mechanického sběrače s dlouhou rukojetí s vibračními kleštěmi na sběr zralých oliv, aniž by docházelo k poškození zdravých větví.

Ruční sběr je základ

Po sesbírání jsou olivy uloženy do pytlů a uskladněny. Po sběru se olivy třídí podle jejich dalšího využití. Nejlepší plody se odkládají k nakládání a většina se odváží do lisovny, kde se mění na olivový olej, který je však zprvu nečistý, obsahuje poměrně málo pevných látek a značné množství vody a proto se nechává usadit v nádržích, kde se oddělí voda od oleje. Pro optimální kvalitu by olivy měly být vylisovány do 24 hodin od sklizně. Po vycezení se olivová kaše odstraní a proces se dále opakuje. Rmut složený ze slupek a rozemletých pecek se tradičně používá k rozdělávání ohňů. Z méně kvalitního oleje se vyrábí mýdlo a palivo do olejových lamp. Olivy ve Středomoří znamenají mnohem víc než jen základní ingredienci pro vaření, jsou především obrazem civilizačního vývoje ve Středomoří, kde se tradiční hodnoty přenáší z pokolení na pokolení.

Kdo bude sbírat příští rok?

Libanon a Izrael jsou ve válečném stavu od doby, kdy jejich země vznikly před více než 70 lety. I přes to mohli libanonští farmáři v tomto roce sklízet olivy v jižním Libanonu ve sporné oblasti mezi Libanonem a Izraelem, která se rozprostírá na modré linii mezi oběma zeměmi a je střežena jednotkami UNIFIL. Otázka sklizně oliv  v tomto území je mezi stranami vyjednávána vždy rok dopředu. Libanon tvrdí, že území je libanonské, zatímco Izrael si nárokuje kontrolu nad územím, kde stojí několik desítek olivovníků. Izraelské úřady souhlasily s tím, že nechají libanonské farmáře v tomto roce překročit modrou linii, příští rok bude zřejmě sběr v rukou izraelských farmářů.